Osamostatnění
Základní informace Naše motivace k osamostatnění Proces osamostatnění Dělení majetku města Názory starostů jiných malých obcíNázory starostů jiných malých obcí
V září jsme oslovili několik starostů malých obcí, podobných jako by mohla potenciálně být ta naše, vždy s pěti dotazy týkajícími se osamostatnění, výhod a nevýhod samosprávy a existence malé obce jako takové a s jejich laskavým svolením uveřejňujeme jejich odpovědi.
Želechovice nad Dřevnicí – starosta Michal Špendlík
Jaký je Váš názor na pokusy o osamostatňování menších obcí od větších samosprávných celků?
Tyto pokusy chápu, neboť místní části větších celků jsou zpravidla finančně zanedbávány na úkor větších celků. Kromě financí jde i o společenský život v obci a občanskou vybavenost včetně vzdělávání. Jako příklad můžu uvést snahu města Zlína v posledních letech směřovat žáky ze ZŠ Želechovice a spádových obcí do města a školu následně zrušit. Toto by samostatná obec nikdy neudělala. Jinak je třeba si uvědomit velikost obce, strukturu obyvatel a možnosti příjmů. Pokud leží na území obce nějaká průmyslová zóna apod., riziko nedostatku financí po osamostatnění se tím velmi snižuje. Dnes si myslím, že každá obec nad 1000 obyvatel může být finančně samostatná s ročním příjmem od státu a z daně z nemovitostí.
Nemůže osamostatnění a vznik malé obce jejím občanům spíše uškodit? Teď mám na mysli hlavně finanční stránku a oblast sociálních služeb.
Po osamostatnění klesnou daňové příjmy od státu (FO, PO, DPH, …) na hlavu oproti většímu celku, a to v důsledku koeficientů znevýhodňujících malé obce. I tak je to dost na slušné hospodaření a hlavně je třeba to srovnat s tím, kolik město do své části skutečně dávalo. U nás to bylo asi 20 % daňových příjmů, které jsme pro město Zlín generovali. Takže teď je pro nás finanční situace výrazně lepší než v minulosti. Sociální dávky zůstávají nezměněny, ty vyplácí stát, sociálně společenská oblast se zlepšila – blahopřání seniorům, vítání občánků, přednášky, dny zdraví, dětské dny apod.
Co je na samosprávě malé obce naopak pozitivního?
Pružnost při řešení problémů, řešení sporů a konfliktů v zárodku, rozvoj obce „na míru“ dle potřeb občanů, zapojení občanů do dění v obci, znovu objevená hrdost, prostě všechna pozitiva vlastní správy obce.
Proces osamostatnění je dlouhý a náročný. Čím byste naše spoluobčany povzbudil?
Rozhodně to stojí za to, v průběhu se mohou objevit komplikace, hlavně snahy o přesun majetku apod. Nicméně na konci procesu jsou svobodné volby do zastupitelstva a skutečné fungování obce, žádné pseudořízení na dálku. Trpělivost a toleranci, samozřejmě největší díl zodpovědnosti a práce ponese přípravný výbor.
Vaše obec se osamostatnila k 1. lednu 2009, tudíž máte v živé paměti všechna úskalí. Šel byste do toho znovu?
Zcela jistě ano, pokud není možnost narovnat finanční toky z města jinak. Např. pokud by statutární město Zlín přistoupilo na vytvoření námi navrhovaného modelu statutárních obvodů s autonomními radnicemi, nesnažili bychom se osamostatnit. Takhle jsme byli občané II. kategorie a město se o nás zajímalo pouze v souvislosti s příjmy, které z naší části mělo.
Žernov – starosta Mgr. Libor Mojžíš
Jaký je Váš názor na pokusy o osamostatňování menších obcí od větších samosprávných celků?
Ve většině případů je považuji za naprosto opodstatněné. Vždyť velmi často to bylo tak, že za socialismu ten větší uměle „spolkl“ toho menšího. Nebo se dělaly různé střediskové vesničky apod. Osobně pokusy o osamostatnění z velké části chápu jako jisté právo na sebeurčení. O místních věcech by se mělo rozhodovat na příslušné místní úrovni, nikoli o patro výš.
Nemůže osamostatnění a vznik malé obce jejím občanům spíše uškodit? Teď mám na mysli hlavně finanční stránku a oblast sociálních služeb.
Ano, přepočet daňových výnosů tzv. na hlavu může být např. nižší, ale mohou tu být i jiné zdroje, které to mohou dorovnávat. Naopak menší obce dovedou mnohem lépe hospodařit. Každá koruna je pod mnohem přísnější kontrolou a lépe využitá. To není nějaký „blábol“, ale fakt podložený studiemi. A pak. Menší obce mají mnohem menší administrativní aparát, z čehož vyplývají často velké úspory. V podstatě postačí především účetní a starosta s místostarostou. Na jaký úvazek by měli být, je už otázka pro nové zastupitele. Jak byste měli doplácet na sociální služby opravdu nevím. To je věc především státu. Pečovatelskou službu lze zařídit smluvně. Nevidím v tomto problém. A dnes už i v této oblasti existuje soukromý sektor.
Co je na samosprávě malé obce naopak pozitivního?
Ono je to pozitivní, ale trochu rizikové zároveň. Zkrátka si o všech samosprávných věcech rozhodujete ve svém vlastním zastupitelstvu. A často se jedná o rozhodnutí těžká, osobní, nepříjemná. Ale jsou to vždy rozhodnutí VAŠE.
Proces osamostatnění je dlouhý a náročný. Čím byste naše spoluobčany povzbudil?
Výsledek by měl stát za to. Je to opravdu cesta za sebeurčením. Buďte velmi rádi, že vám to kritéria umožňují. Vsadil bych se, že se i změní takové to sousedské klima v obci. Podle mě máte na osamostatnění poměrně dost obyvatel a budete mít všechno ve svých rukou. Tedy pokud se k tomuto kroku rozhodnete.
Žernov se stal obcí roku – blahopřejeme! Jak vypadá cesta za takovým úspěchem od počátku až do konce?
Soutěžili jsme celkem třikrát. Poprvé jsme před lety skončili druzí, pak jsme získali ocenění za knihovnu i na celostátní úrovni. Poté následovala několik let pauza. Došlo nám, že je lepší uskutečnit pár projektů a představit komisi Žernov trochu jinak. A to se snad povedlo. Bohužel jsme soutěžili v konkurenci padesáti obcí, takže i pro nás je vítězství překvapením. Zkráceně mohu říci: Je to jen o práci a o vztahu k obci, k místu.
Žďárky – starosta Ing. Vladimír Jerman
Jaký je Váš názor na pokusy o osamostatňování menších obcí od větších samosprávných celků?
Důvodem osamostatnění přidružených obcí od samosprávných celkům zpravidla bývá nespokojenost občanů se současným stavem obcí a přísunem finančních prostředků potřebných pro rozvoj těchto obcí. Po shlédnutí vašich webových stránek je tomu s největší pravděpodobností také tak.
Nemůže osamostatnění a vznik malé obce jejím občanům spíše uškodit? Teď mám na mysli hlavně finanční stránku a oblast sociálních služeb.
Toto je jedna z otázek, se kterou musí být seznámeni všichni občané obce, která se chce osamostatnit. Je bezpodmínečně nutné občany seznámit s klady a zápory, které by vedly k osamostatnění. Osamostatněním obec na sebe přebírá veškerou zodpovědnost vůči občanům a státu. Je nutné se seznámit se základními právními předpisy, mezi které patří zákon o obcích a správní řád. Obec je povinna ze zákona zajistit řadu věcí a služeb, které stojí určité finanční prostředky. Výše finančních prostředků získaných ze státního rozpočtu hraje nejdůležitější roli v příjmech obce, a tím i jejích možnostech.
Co je na samosprávě malé obce naopak pozitivního?
Už samo slovo samospráva nám říká, že něco sami spravujeme. Toto obzvlášť platí u samosprávy obce. Občané si sami rozhodují o správě a rozvoji obce. Obec hospodaří s finančními prostředky dle svého uvážení a plní své priority rozvoje – není závislá na rozhodnutí rady nebo zastupitelstva obce, ke které je přidružena, i když tam má své zástupce.
Proces osamostatnění je dlouhý a náročný. Čím byste naše spoluobčany povzbudil?
Pokud po zvážení všech kladů a záporů dospějí občané k názoru, že osamostatnění bude ku prospěchu, pak neváhejte a pusťte se do příprav. Obec Žďárky nikdy nebyla přidružena k nějaké obci či městu, vždy si rozhodovala sama o svém rozvoji a dle finančních možností i tento rozvoj vytváří. Myslím si, že proto se ve Žďárkách špatně nežije a vzhledem ke své poloze, dostupné vzdálenosti do Hronova a Náchoda a vybudováním základní infrastruktury nedochází ke snižování počtu obyvatel v obci, což je jeden z hlavních ukazatelů dobře fungující obce v dnešní době.
Co hodně významného se Vám v poslední době ve Vaší obci podařilo?
Je otázkou, co se myslí pod pojmem „v poslední době“. Pokusím se vyjmenovat největší investice od roku 1980.
1980–1990: Výstavba vodovodu, výkup pozemků pro výstavbu rodinných domů (samostatných a řadových) a vybudování infrastruktury, výstavba chodníkových těles, opravy místních komunikací (živičné povrchy).
1990–2000: Částečná kabelizace nízkého napětí v obci pro možnost vytápění rodinných domů elektřinou, druhá etapa výstavby kanalizační sítě, výstavba chodníkových těles, výměna topných těles v základní škole.
2000–2009: Generální oprava mostního propustku, plynofikace obce, dobudování poslední etapy kanalizační sítě, plynofikace kotelen v základní škole, mateřské škole a tělocvičně, výstavba infrastruktury pro nové rodinné domy, projektová dokumentace pro výstavbu oddílné splaškové kanalizace a čistírny odpadních vod, ve spolupráci se Správou a údržbou silnic oprava státní komunikace v katastrálním území Žďárky, projektová dokumentace na výstavbu cyklostezky Žďárky – Velké Poříčí (letiště), získání znaku a praporu obce.
V těchto obdobích byly také provedeny menší opravy a výstavby, které v součtu vytvořily nemalé finanční prostředky, které obec musela vynaložit.
Obec vyjmenované akce financovala převážně z vlastních prostředků nebo se podílela spoluúčastí na financování, podařilo se jí získat část finančních prostředků z různých dotací ze státního rozpočtu. Výstavba vodovodu a vybudování infrastruktury pro novou výstavbu rodinných domů byly v období 1980–1990 plně hrazeny ze státního rozpočtu.